Překrásnou kazetu na psací potřeby, která odpočívá v trezoru Národního muzea, nechal vyrobit sám Napoleon Bonaparte. Daroval ji své druhé manželce Marii Louise. Po první světové válce skončila skříňka ve sbírkách pražského Národního muzea.
Co ukrývá císařovnina tajná skříňka
Příběh honosné kazety se začal psát v Paříži začátkem předminulého století. Roku 1806 ji tam nechal vyrobit císař Napoleon I. pro svoji manželku Marii. Dřevěnou skříňku zdobenou fialovým emailem, perletí, slonovinou a zářivými ornamenty ze stříbrné oceli zhotovil přední francouzský zlatník Martin-
Guillaume Biennais, jak dokládá kovový štítek na boku skříňky.O tom, že byla majetkem císařovny, také není pochyb. Na víku kazety je z železných ozdob vyskládaná tiára, císařská koruna.Biennais byl skutečným mistrem svého oboru. Pro jeho vyhlášenou zručnost ho vyhledávalo mnoho zákazníků. Patřil k nim i Napoleon Bonaparte. Brzy se nadaný Biennais stal císařovým dvorním zlatníkem. Jeho výrobky lze často označit za malá umělecká díla.Tajemství odkrývá tajné tlačítkoPodobně skvostná je i cestovní psací souprava (francouzsky "escritoire"), kterou si císař objednal pro svou druhou ženu.
Půl metru široká kazeta ze vzácného dřeva je uvnitř ještě zajímavější než na povrchu. Obsahuje psací potřeby, pečlivě vyskládané v měkkém sametu. Je tam vše od nůžek přes kalamář a svícny až po těžítko se lvem. Odklopené víko sloužilo jako psací deska. Originální je i zavírání. Otvor pro klíč je skryt tak důmyslně, že je téměř nemožné ho najít. Zámek odkryje až stisknutí malého kovového tlačítka skrytého v ozdobném ornamentu. Kazeta skrývá i tajnou přihrádku na dopisy.
Z generace na generaciMarie Louisa (1791-1847) si prý daru ale příliš nevážila. "Skříňku nepoužívala, poznáme to podle pečetidla, do něhož si nevyryla ani znak, ani iniciály jména," řekla iDNES.cz kurátorka sbírek zlatnictví a Lapidária Národního muzea Dana Stehlíková. "Všechny předměty uvnitř jsou také dobře zachované," dodala. Manželství Marie Louisy s Napoleonem nebylo totiž nijak idylické. Byl to politický sňatek, který měl vylepšit vztahy mezi francouzským a rakouským císařstvím. Nepřekvapí tedy, že při první příležitosti, kterou byla Napoleonova abdikace roku 1814, manželka z Paříže uprchla a vrátila se k rakouskému dvoru. Po Napoleonově smrti v roce 1821 se pak ještě dvakrát provdala.Kazeta ale zřejmě tak bezvýznamná nebyla, protože ji císařovna neopomněla vzít s sebou. Doma ji sice věnovala svému otci, ale dar byl natolik reprezentativní, že si ho urozené rodiny předávaly z generace na generaci. "Jako všichni panovníci i František I. obdarovával své vysoké úředníky velkými ´královskými´ dary," vysvětlila Stehlíková. Když odcházeli do výslužby nebo když naopak císař uléhal na smrtelnou postel, věnoval jim své cennosti.Odpočívá v trezoru
Tak kazeta po několika změnách majitele skončila nakonec v rukou hraběte Lützowa. Když ten roku 1916 zemřel, jeho manželka Anna předala o tři roky později dar Národnímu muzeu. "Máme její vlastnoruční darovací dopis s vysvědčením původu," doložila Stehlíková.Zde byla skříňka až do druhé světové války vystavena ve stálé expozici. Když se od ní ale nedopatřením ztratil klíček, zůstalo její tajemství na nějakou dobu před zraky badatelů i návštěvníků ukryto.Až v roce 1980 vyrobil Václav Egner nový klíč a po dlouhých letech tak bylo možno kazetu otevřít. Od té doby byla vystavena na dvou výstavách, například v roce 1989 na výstavě o velké francouzské revoluci. Dnes je uložena v trezoru."Určitě patří k těm důležitým a k těm, které mají příběh," odpověděla Stehlíková na otázku, jak si exponátu váží. Mrzí ji ale, že muzeum v současné době nemá expozici historických předmětů. "Všech zhruba dvě stě tisíc sbírkových předmětů našeho oddělení je v depozitářích a čeká na rekonstrukci hlavní budovy na Václavském náměstí," vysvětlila.
| Jak skříňka doputovala až do muzeaNapoleon Bonaparte - roku 1806 objednává skříňku pro svou ženu Marii LouisuMarie Louisa - kazetu věnovala svému otci, císaři Františkovi I. (mezi lety 1814-1835)císař František I. - odkázal kazetu svému ministrovi, hraběti Františku Antonínu Kolovratu-Libštejnskému (byla mu předána ve Vídni roku 1836)hrabě Kolovrat-Libštejnský - umírá roku 1861, kazeta se dostává do rukou potomků jeho sestry Karolíny, která se provdala do rodiny hrabat LützowůFrantišek hrabě Lützow - rakouský velvyslanec, roku 1884 koupil panství Žampach, kde pobývalAnna Lützowová - po smrti manžela (1916) darovala kazetu roku 1919 Národnímu muzeuNárodní muzeum - před 2. světovou válkou vystavena ve stálé expozici, nyní uložena v trezoru |
| Císařský zlatník Martin-Guillaume Biennais 1764-1843Truhlář, původně z Normandie, byl od dětství mimořádně zručný a technicky nadaný. Později se věnoval kromě dřeva i zlatnickým pracím a brzy si vydobyl respekt a uznání. I díky svému vybranému estetickému cítění nastartoval závratnou kariéru a stal se "prvním zlatníkem Napoleona I". Nechal pro něj vyrobit korunovační klenoty, vojenské řády a vyznamenání, stolní servisy a neceséry, luxusně provedené cestovní kazety s hygienickými, psacími či jídelními potřebami. "V Paříži měl všestrannou manufakturu, kde zaměstnával až dvě desítky řemeslníků," popsala Stehlíková. Výrobek je tak dílem několika různých řemeslníků - truhlář dělal skříňku z kořenice s ebenovými intarziemi, marketér ji vykládal slonovinou a perletí, specialista na kůži vyložil psací desku červeně barvenou usní se zlatotiskovými ozdobami. Pak přišli na řadu pasíř a bronzíř, kteří pracovali s železnými a bronzovými doplňky a ozdobami. Pro válečnou dobu je podle Stehlíkové typické, že se užívaly železné a postříbřené napodobeniny stříbra a zlacený bronz. "Šetřilo se zlatem, z něj jsou jen pero, úhelník a kružítko."materiál: dřevo (kořenice, mahagon a eben), samet, červeně lakovaná kůže se zlatými tlačenými ornamenty, postříbřená ocel, poniklovaná ocel, železo, zlacená mosaz, perleť, slonovina, čiré sklo, email, papírrozměry: 53 x 32,5 cm, výška při zavření 14 cmdůmyslný tajný způsob otevíránítajná přihrádka na dopisy |
