Lví skok 1805
Krátce po osmé hodině dal Napoleon signál k pochodu jednotkám skrytým mlhou v údolí pod Prateckým návrším. Vandammova a Saint-Hilairova divize IV. sboru maršála Soulta zamířily přesně tam, odkud před chvílí sestoupily kolony ruských velitelů Langerona a Przybyszewského. Na vrchol Prateckého návrší. Saint-Hilairova divize vyrazila od Ponětovic přímo na návrší jako první. Vandamme vyrazil s menším zpožděním, jeho cílem byla kóta 298 – Staré Vinohrady.
Kutuzov, nacházející se i s carem u 4. spojenecké kolony, v reakci na nečekaný útok rozkázal Kolovratovým Rakušanům obsadit vrchol Prateckého návrší (kótu 325), kam mířil Saint-Hilair. Milodarovičovi Rusové (kteří byli taktéž součástí 4. kolony) dostali rozkaz dobýt vesnici Prace. Tu původně bránily dva prapory Novgorodského pluku a prapor granátníků Apšeronského pluku, ale poté, co úspěšně odrazili prapor 14. řadového pluku, je odsud vyhnala celá Thiébaultova brigáda. Následně obranu vesnice převzala brigáda generála Varé, která byla pro tento den převelena k Vandammově divizi. Krátce po deváté hodině vyrazil Milodarovič do útoku. Boj před vesnicí trval celou hodinu. Nakonec díky strategické převaze zvítězily francouzské jednotky. Zbloudilá střela zde zranila na tváři i generála Kutuzova
Mezitím Vandamme dál postupoval na vrchol Starých vinohradů. Brigádní generál Thiébault již dosáhnul vrcholu Prateckého návrší, ale brigádu generála Moranda, která byla součástí jeho divize, napadla opožděná brigáda Kamenského, patřící k Langeronově koloně. Tato brigáda tvořila Langeronův zadní voj a zkušený velitel, jakým Kamenský byl, postřehl možné nebezpečí a snažil se zabránit tomu, aby Francouzi vpadli ruským jednotkám u Sokolnic do zad. Od Křenovic se k Morandovi navíc blížilo 15 rakouských (Kolovratových) praporů. Kritickou situaci vyřešil Saint-Hilair tím, že na ohrožený úsek přesunul 36. a část 14 pluku, které podpořilo šest dvacetiliberních děl. Tyto jednotky rozmísil tak, aby k linii mezi Starými vinohrady a Prateckým vrcholem tvořily téměř pravý úhel a tedy kryly i jižní část bráněného návrší. Kolovratovy jednotky byly účinnou palbou brzy donuceny k ústupu a jen část z nich se přidala ke Kamenského brigádě.
Nejtěžší střety na této části bojiště probíhaly na Starých vinohradech. Vandammovi se sice podařilo odtud Milodaroviče vytlačit, ale Kutuzov vzápětí do boje nasadil šest praporů 23. rakouského pěšího pluku Salzburg. IR 23 se nakrátko podařilo Staré vinohrady ovládnout, ovšem aby tato akce slavila větší úspěch, musel by být výrazněji podpořen Milodarovičem. Milodarovič však na carův rozkaz dál ustupoval k jižnímu svahu. Vandamme proti Rakušanům nasadil Féreyovu brigádu spolu s 55. řadovým plukem Varého brigády zprava a 24. lehký lehkým plukem Schinnerovy brigády zleva. Až teprve po tvrdém boji v poslední fázi vedeném na bodáky Rusy z jejich postavení vytlačil. Bylo kolem jedenácté hodiny, Rakušané ustoupili na jižní svah Prateckého svahu a Francouzi konečně ovládli jak Staré vinohrady, tak kótu 325. Tady však byla situace na pováženou. Proti Saint-Hilairově divizi stálo 55 Milodarovičových praporů spolu s 3 - 4 000 jezdců a Jirčíkova a Kamenského brigády. Nastávající ruský útok trval dvacet minut a spojenci nakrátko ovládli Pratecký vrchol. Saint-Hilaire v tu chvíli začal uvažovat o ústupu, avšak povzbuzen slovy plukovníka Pouzeta, že díky tomu by byla bitva ztracena, dal rozkaz k protiútoku. Vlna za vlnou se střetávaly spojenecké a francouzské jednotky aniž by se vítězství výrazněji přiklonilo na jednu z bojujících stran. Rakušané v tomto střetnutí ztratili 2 388 mužů a 18 děl, Saint-Hilairova divize zhruba 1 800 mrtvých a raněných. Kolem půl dvanácté do bojů od Kobylnic zasáhli Levasseurův 18. a 75. řadový pluk Legrandovy divize a francouze podpořila i Varého brigáda, která mezitím ovládla Staré vinohrady. Kutuzov, který se právě nacházel v této části bojiště, dal nařídil Kamenského brigádě ústup do údolí směrem na Hostěrádky[15]. Stejným směrem ustupují i Rakušané. Mušketýrské pluky Kurský (2 prapory) a Podolský (vyslaný na pomoc od 3. Przybyszewského kolony), které byly vyslány spojencům na pomoc, přišly již pozdě a byly s velkými ztrátami vrženy zpět.
Krátce po jedenácté hodině opustil Napoleon Žuráň a spolu s gardou a částí záloh se přesunul ke Starým vinohradům. U sebe si ponegal šest praporů Oudinotových granátníků a další čtyři prapory pod vedením generála Duroca vyslal k Tuřanům k podpoře Davoutova II. sboru.
