Nezdolná a ocelová 5. kolona

Slavná 5. kolona již tradičně pořádá pochody u příležitosti různých významných výročí, nebylo tomu jinak u příležitosti narozenin císaře Napoleona. Pochod předcházel Napoleonským dnům konaným ve Slavkově.  

 Ve čtvrtek 9. srpna L.P. 2007 se sešli v 18.00 hod.vojáci 5. kolony seržant-major Rennda, kaprál Burš, ml.voj. Olda a rekrut Lukáš v obci Vojkovice, kde začínala trasa pochodu Vojkovice – Slavkov, která procházela místy, kudy pochodovali vojáci v roce 1805. Nad hlavou nám pluly bílé mráčky jen od jihu se v dálce obloha škaredě černala. Teplota vzduchu 30° C nebyla pro pochod příliš vhodná, ale pro re-enakmeny z  5.kolony stále dobrá. Pochod Vojkovice – Slavkov byl dvoudenní s přípravou vlastní stravy a s nocováním pod širým nebem. 

Po nástupu Rennda zkontroloval výzbroj a výstroj mužstva a pronesl pár slov k mužstvu o trase pochodu, o významu vojenských pochodů a vyzval mužstvo k dodržování dobovosti během pochodu . V 18.30 zavelel : „En avant marche !“ 

Po půlhodinovém pochodu podél řeky Svratky jsme po mostě přešli na její druhý břeh a pokračovali podél říčky Litava až k Blučině, tam po hodinovém pochodu Rennda zavelel : „Halte!“a následoval krátký odpočinek k občerstvení a úpravě výstroje (popruhy se pomalu zařezávaly do ramen).Výstroj tentokrát vážila o trochu více než obvykle, na zádech jsme si nesli kotlík na vaření, NTS 1+2+3, vodu a potraviny na přípravu jídla.

Další úsek pochodu vedl okolo Blučiny a dále až do Měnína. Po zdolání tohoto úseku, bylo už k večeru, první část pochodu skončila a vyhledali jsme si místo k přenocování a navštívili místní krčmu pro doplnění tělních tekutin, které nás tentokrát v podobě potu velmi rychle během pochodu opouštěly. Klasickou stravu opět nahradila NTS 3 v nezbytném množství  pro přežití tak, aby nedošlo k předávkování.Chovali jsme se tak, aby naše přítomnost zbytečně nevzbuzovala pozornost místních obyvatel, ale pár hostů v krčmě se s námi přece jen dalo do příjemného rozhovoru. Po otázkách odkud a kam jdeme padla také od místních štamgastů otázka na připravovaný film Svatba na bitevním poli. Překvapilo nás, jak jsou Měnínští o tomto filmu informováni a že jim je jasné, že filmaři nenatáčí dokument, ale komedii a nebudou nás vojáky v tomto filmu nikterak šetřit.  Korpulentní šenkýřka se o půlnoci omluvila a s přáním dobrého spaní se s námi rozloučila a zavřela šenk. Následoval spořádaný přesun do vybraných pozic k  přenocování. Každý z nás zaujal předem vybrané místečko pod smrčky . Jako postel nám posloužil horkem vyprahlý  trávník a jako přikrývka vojenský kabát. Za bzukotu komárů a štěkání vesnických psů všichni účastníci pochodu usnuli. Noc byla teplá a klidná až do rána. Budíček byl 5,30 hod a nástup 5.45 hod. Rennda provedl kontrolu stavu mužstva, výzbroje a výstroje a velmi si pochvaloval, že se v jednotce nevyskytují marodéři  ani dezertéři. .V 6,00 hod  opět zavelel   : „En avant marche!“  Další úsek pochodu směřoval z Měnína do Telnice . Po slabé hodince pochodu mezi Měnínem a Telnicí   jsme nalezli krásné místo na uvaření ranní polévky. Renndova česnečka nám přišla po ránu velmi vhod, vzpružila nás a dodala sílu k dalšímu pochodu do Telnice a do Sokolnic. Za Sokolnicemi naše kolona zamířila do nekonečně dlouhého kopce k Mohyle míru, kde byla po čtyřhodinovém pochodu  další  přestávka s přípravou oběda.  Během této přestávky jsme si usušili propocené uniformy, uvařili oběd a pořádně odpočinuli. Renndův oběd nám moc chutnal  a sváděl ke zdřímnutí si ve stínu větrolamu, ale pochod zdaleka nekončil a čekala nás posledních část pochodu : Mohyla -  Křenovice – Slavkov. Ramena už ani necítila zařezané řemení, celková únava byla znát, ale dokud nohy slouží jde se dál. V Křenovicích jsme navštívili krčmu kde při akci Zimní Slavkov vždy  jíme a dvě noci spíme. Každý jsme si do těla aplikovali jedno NTS 3 a rozloučili se s našim dobrým známým  krčmářem a pokračovali dál. Nikdy jsme se na Slavkovský zámek netěšili tak jako při posledním úseku pochodu. Není nic horšího mít před očima v dálce cíl cesty, který se jen pomalu přibližuje. I poslední úsek byl nakonec za náma a všichni vojáci  5.kolony vpochodovali do zámecké zahrady.Po krátkém odpočinku jsme se pustili do stavby tábora.

Večer u pohárku vojáci 5.kolony vyprávěli kamarádům o svých zážitcích, které prožili během pochodu a o kterých zde bohužel nemohu psát a celkově vyhodnotili pochod jako velmi úspěšný.